Šlo nám o budoucnost kolegů

PharmDr. Lenka Rufferová, odborný zástupce, Rychnov nad Kněžnou

Poliklinickou lékárnu jsme s bratrem začali budovat a provozovat v roce 1993. To, co je dnes oficína, byla tenkrát šatna a dětské oddělení. A když jsme už měli jednu rekonstrukci za sebou, pustili jsme se tady u nás v Rychnově ještě do jedné a potom do další. Vytvořili jsme tak do roku 1997 svou malou městskou síť tří lékáren. Náš miniřetězec fungoval dobře až do přelomu století, kdy se doba zásadně změnila.

Především tím, že v českém lékárenství začaly být velmi aktivní velké řetězce, síť Dr.Max samozřejmě nevyjímaje. A právě ta mě začala tehdy oslovovat s nabídkami. Nejprve jsem se tomu smála, ale postupem času mi bylo čím dál jasnější, že jako nezávislý lékárník ve srovnání s velkými sítěmi mnohem hůř čelím zhoršujícím se ekonomickým podmínkám na trhu. Ty zásadně změnila eroze cen a úhrad, navíc naše odběratelská pozice byla horší, rozhodně jsme neovládali tak dokonale marketing… Takže jsem poslechla zdravý rozum a řekla si, že pokud chci zajistit stabilitu svým kolegům – tehdy jsme měli dvacet lidí – budu se muset nabídkou vážně zabývat. Protože jinak bych musela zaměstnancům, z nichž s některými jsem spolupracovala skoro dvacet let, postupně snižovat plat a pak je i začít propouštět. Vlastně bychom potichu umírali. Bylo mi jasné, že pokud Dr.Max v našem okresním městě chce otevřít lékárnu, pak ji tu také otevře. A otázka byla jen kdy.

Po třech letech námluv jsem tedy síti Dr.Max kývla, ale bylo to tehdy rozhodnutí rozumem, nikoli srdcem. Když něčemu věnujete pořádný kus života, jinak to být ani nemůže. Při té „změně dresu“ jsem hodně myslela na budoucnost zaměstnanců. O mně totiž zase tolik nešlo – když lékárnu prodáte, na dlouhou dobu vás to zabezpečí, existenční zajištění není problém, ale personál je na tom hůř. Ten se vyrovnává s mnohem větší dávkou nejistoty.

Jednání se sítí Dr.Max bylo velice solidní. Nečelili jsme žádnému nátlaku a všechno, na čem jsme se dohodli, platilo. Dnes jsme součástí sítě už 5 let a počet lidí v našich lékárnách se nijak výrazně nezměnil. Samozřejmě personál, který se staral například o naše účetní záležitosti, už tu není, tyto činnosti se v rámci sítě vykonávají centrálně. Stejně tak se sledují i legislativní novinky a daňové předpisy, které se mění velmi často. To mě dnes nechává absolutně v klidu – nemusím to sledovat, anebo se strachovat, že mi něco uteklo. S poklesem cen léků by v lékárně na poliklinice logicky měl klesat i obrat. Ale i když naše lékárna je především závislá na výdeji léků na předpis, přesto tržby stále rostou. To svědčí o důvěře a spokojenosti našich klientů.

Také se mi samozřejmě ulevilo, že už za svých dvacet kolegů nemusím nést takovou odpovědnost. Ale nejde jen o to, že mohli zůstat a mají své jistoty, nýbrž i o skvělý systém vzdělávání. Dr. Max dává v tomto ohledu zaměstnancům opravdu hodně, a osobně to považuji za vůbec největší benefit. Mimochodem, tady v lékárně pracuje za tárou i moje dcera, která ze žertu říká, že jsem jí prodala lékárny „pod zadkem“. Ale jsem přesvědčená, že mi to za zlé nemá.